a snad za to mohlo ono nostalgické téma Fotostroje času, opakované shlédnutí posledních dílů Červeného Trpaslíka, či fakt, že šlo o jubilejní desátý ročník festivalu, že jsem nedokázala odolat nutkání svěřit se s nadšením a dojmy tak, jako jsem měla ve zvyku pár let zpátky... tedy veřejně a na blog.
Hned po své první návštěvě Conu v roce 2007 jsem totiž na svém tehdejším internetovém bestiáři zplodila ztřeštěný report o pobytu mé maličkosti coby hologramu na 13.podlaží a ohromně mne tehdy potěšily reakce čtenářů; jiných účastníků i organizátorů, a tak jsem v tom pokračovala i další rok, i rok poté.
Všechny tyhle moje staré reportáže (i když ten termín bych měla použít jen veeelmi volně) však s postupem let padly za mou schizofrenní osobnost, protože snad nebyl rok, kdy bych nesmazala jeden blog a nezaložila jiný, až jsem nakonec svou éru prezentace v internetovém proudu na nějaký čas vzdala úplně (a věřila jsem, že i navždy). Jenže ten letošní Trpaslicon se tak vydařil, až mě začalo mrzet, že nemám jak a kde se o tu svou radost zas podělit a tak vznikl nápad na tento možná mírně podlézavý (a zároveň egocentrický) blog o mně a Trpasliconu.
S odstupem času mě teď pochopitelně mrzí, že ač jsem své reporty z předešlých ročníků zachovala, nezachovaly se autentické ohlasy z komentářů (z nichž jsem na pár byla opravdu pyšná, protože mi samozřejmě z nějakých důvodů lichotily), takže i když jsem se rozhodla staré záznamy zde znovu zveřejnit i s tím novým letošním, je mi jasné, že je sotva někdo bude číst. I když by bylo fajn myslet si, že si někdo, podobně jako já, občas i rád zavzpomíná...
Žádné komentáře:
Okomentovat