Trpaslicon 2008

VYVYAN: VÍKEND MEZI PACIFISTAMA

psala AKA Vyvyan, tehdá pro blog Scumbag College (taky už není)

Letošní ročník Trpasliconu spousta bratrů a sester považuje za nejlepší, já osobně bych si tím nebyla tak jistá... Omlouvá mne fakt, že jsem zde byla teprve podruhé (tak nemám moc s čím srovnávat), a navíc jsem část víkendu zápolila s trémou hraničící s nervovým zhroucením v důsledku účasti na přednášce o Jídle v Červeném Trpaslíkovi.

Pátek

Zahájení v 19h bylo zábavné a poučné, následná přednáška o historii Trpasliconu ještě víc. Přiznávám, že jsem se neubránila závisti, jež ničí čistotu duše a negativně ovlivňuje karmu, ale když na bratry organizátory člověk koukal jak nostalgicky vzpomínají na události, jichž se sice účastnilo lidí méně, ale zážitky to byly vskutku intenzivní, přál si prostě moci tam být též.

Jelikož nás (mě, sestru Viconii a sestry Adélu a Atwu) druhý den čekala přednáška, ze které jsme měly opravdu šílené nervy, zanechaly jsme si u laskavých sester z jídelny tašku s rekvizitami a odjely do domovů vařit vindaloo, kuře na kari, polévku gaspacho a další jídlo, aby bylo čerstvé a pro žaludky všech účastníků nezávadné (i když díky letošnímu tématu by se jistě i staré ponožky extrapolovaly ve voňavoučké prádlo).

Sobota
Hned ráno jsme vyrazily zpátky do školy. Nevím jak mé drahé kolegyně, ale já byla tak nervní a vyděšená, že jsem si nevychutnala ani skvělou Big Bang Theory ani začátek Soudných Sester ( i když ty znám nazpaměť a pozpátku) a jen se děsila a modlila aby se nic nepokazilo.
A nutno podotknout, že se pokazilo přesně to, čeho jsem se bála a i víc. Vastně celá naše přednáška o jídle v Červeném měla vypadat a probíhat úplně jinak, ale nám nezbylo nic jiného než se přizpůsobit situaci. Lhala bych, kdybych tvrdila že se mi líbilo stát se na ty necelé dvě hodinky ztělesněním improvizace a znovu, a jistě ještě ne naposledy, děkuji jak svým kolegyním, technické podpoře tak i bratrům a sestrám, kteří měli trpělivost nás sledovat.

Speciální poklonu tu vysekávám Adéle, jenž s lidmi
komunikuje přeci jen líp než já a zvládla to dokonale!
Z ohlasů kolem jsem ale pochopila, že moje paranoia se v tomto ohledu zase jednou vyznamenala, protože si nikdo nestěžoval... tedy, je pravda že organizátorů se nikdo raději neptal a já osobně zachytila zamračený pohled pana Rimmera a zbytek víkendu se ho bála potkat... xD

Když jsme měly naše veřejné ztrapnění z krku už mi nic nebránilo spěšně zamířit na palubu pro milostné hrátky a převléci se do svého kostýmu -na který budu do smrti hrdá.
Moje alter-ego VYVYAN BASTERD z YOUNG ONES totiž poznalo pouze pár vyvolených (tzn. organizátoři a pak už asi jen dva tři lidi) a tím pádem jsem si ještě více mohla vychutnat zděšení a překvapení na tváři každého, kdo mě spatřil. 

foto by Dorfl

Musím se přiznat, že ačkoliv byl program nabitý a úžasně zajímavý, chvílemi jsem se nudila a raději než na přednášku jsem zalezla mimo dění a jen sledovala to zábavné hemžení nadšenců kolem.
Co jsem si však rozhodně nemohla nechat ujít byla soutěž v zírání, které jsem se také zůčastnila; 
kdo mě zná ví, že za normálních okolností by mě k něčemu takovému nikdo nepřinutil, v kostýmu svého oblíbence s hvězdami na čele jsem však měla nebezpečně mnoho sebevědomí. 
A i když jsem nezvítězila (protože Y byl skutečně nebezpečný soupěř) rozhodně mě to proslavilo.

Trpaslicon hledá Britcomstar byla soutěž dost drsná, s Viconií jsme odpovědi často sami nedaly a konstatuji, že pro mírumilovné téma letošního Trpasliconu si na něm organizátoři vykompenzovali sadistickké choutky, a vítězce tleskám a tleskám.
A vyhlášení nejlepší masky... inu... co říci... čtvrté místo pro postavy ze sitcomu, jež neznala ani polovina publika -to se dá považovat za slušný úspěch. x) 
Rick s Vyvyanem si odnesli hodnotné ceny a do myslí mnoha zůčastněných snad nasadili mozkožrouta, jenž je přiměje podívat se na Young Ones.

VIP Night jsem vynechala, děkuju pěkně, dle mého soudu loňské představení s rychlodabingem pánů Halbicha a Pragera těžko překoná ožralej Sobotka, navíc s tímto "pánem" se pojí jedna ne zrovna příjemná (ale podle přihlížejících slabochů děsně vtipná a k zachycení na mobil vhodná) situace, a věřte že potkat ho pak ještě na chodbě rozbila bych mu hubu... vlastně jsem to neudělala jen proto, že jsem přímo u toho nebyla... to by se divil co dovede Vyvyan!!!

Zbytek soboty, a až do cca 6h ráno jsem pak strávila v místnosti Britcom+ svým oblíbeným Keeping Up Appearences a Black Books, show mistra Baileyho a následně pár dílů Spaced (v půl páté ráno s úvodem přednášky od Shoguna).

Neděle
Nemohla jsem spát a ani se mi nechtělo spát (krizi jsem měla jen krátce kolem pů druhé) tak jsem až do rána bloudila chodbami a strašila svým zjevem náhodné kolemjdoucí... kterých ale moc nebylo.
Kolem sedmé hodiny ranní jsem si lehla na pár židlí v rohu jedné chodby a asi hodinku si zdřímla, nemusím snad říkat jak mě ještě teď bolí záda.
S Viconií jsme zkonstatovaly, že nás to všechno nějak vyčerpalo... a více tedy duševně než fyzicky. Dohodly jsme si odvoz a kolem jedenácté hodiny dopolední už jsme zamířily pryč.

Nechaly jsme budovu Trpasliconu za sebou, vyextrapolovaly ze sebe to nejobyčejnější z nás a začlenily se zpět do nudného světa smrtelníků...

Tímto bych se zde také chtěla omluvit že jsem se nemohla ve svém epesním kostýmu zůčastnit přednášky o Young Ones, ale to už bylo prostě moc pozdě... a slibuji že to příští rok třeba nějak vynahradíme a také tím tady předem upozorňuji, že příští rok jdu za Vyvyana opět a koho potkám v podobném kostýmu, toho zmlátím! x)