Fakt už 10. ročník?!?
.png)
Ten čas ale letí, když se člověk dobře baví...
Protože jsem minulý rok byla nucena Trpaslicon úplně vypustit ze svého programu, nějak jsem na něj málem pozapomněla i letos (přiznávám se studem a ponížením ne nepodobným Krytenovým záchvatům výčitek) a jeho konání mi bylo připomenuto ve čtvrtek 8.března, rozhodnutí účastnit se tak patřilo mezi ty alkoholem podnícené a velmi spontánní...
Ovšem jak už to u takových podniků bývá, dopadlo to mnohem lépe, než kdybych se měsíc předem chystala s nějakou novou, epesně boží maskou.
Jelikož se můj starý dobrý kostým Vyvyana momentálně válí na dně jedné z mnoha krabic, do nichž jsem v rámci stěhování našlapala veškerý svůj majetek, musela jsem tedy v pátek ráno za spolupráce Lary tak trochu improvizovat. A jelikož Lara, která na Trpasliconu ještě nikdy nebyla (ano, i takoví lidé chodí mezi námi magory...), pronesla přání jít za pratchettovskou postavu, rozhodla jsem se nakonec pro Adorátu Srdénkovou ze Zaslané Pošty... i když jsem si nebyla jistá, jestli mě vůbec někdo pozná. Lara se rozhodla pro improvizaci na téma Lady Margolotta z Überwaldu, u níž jsme ani moc nedoufaly, že by ji někdo poznat mohl.xD
A tak jsme hned v pátek vyrazily v kostýmech, dokonce včas, abychom stihly zahájení. Což se nám vlastně vymstilo, protože zahájení se posunulo o hodinu dál a tak jsme se za dochvilnost ani nepochválily.
Zůstala jsem pak na Historii Trpasliconu a brzy mi bylo jasné, že si celý víkend protančím nejen na jehlových podpatcích (za něž Adorátu ještě trochu proklínám), ale i s trochou nostalgie. Každý fanda, který byl na Conu víc, než jednou, mi dá za pravdu, že když se vypráví historky o situacích a scénách, u nichž jste tehdá taky osobně byli, je to prostě dvakrát taková sranda.
Nějakou chvíli jsme se také poflakovali s Panem Pumpou (čirou náhodou bývalým žákem oné základní školy) po chodbách a pak se odebrali na místo svého odpočinku, protože jsme měli tajný plán účastnit se a vyhrát Mistrovství v zírání...
... což se nám ani napůl nepodařilo, protože jsme v sobotu zaspali.xD
Zatímco Lara s Panem Pumpou ustavičně netrpělivě odbíhali na jiné části programu, já, coby bývalý účastník zírací soutěže, jsem trpělivě a s patřičným vcítěním do letošních závodníků (Zápasníků? Jak je to u zírání, hm?) sledovala (a záludně tajně zírala v rámci tréninku na příští rok), fandila a samozřejmě i žasla nad neuvěřitelným 100minutovým soubojem letošních rekordmanů. Před slečnou vítězkou vážně tedy klobouk, kontaktní čočky i nasazovací bulvy dolů!
Když se tak zamyslím nad celým sobotním programem, jak jsem prokorzovala nejrůznější přednášky (a skončila podivně fascinovaná u Psychoville), zatímco moji dva kolegové zkoušeli své vědomosti v Soutěži ve sci-fi a fantasy hláškách a rozšiřovali si kulinářský rozhled o recepty Stařenky Oggové, musím říct, že se letos vážně povedl, i když mi tam přeci jen chybělo pár sitcomů, na jejichž přednášky bych se bývala moc těšila.
Dracoolčina talk show mě osobně bavila více, než večer s dabéry, odkud jsem uprchla přepudrovat si nos a dostávám se tak k soukromému megaúspěchu sobotního večera. U šaten se totiž nechal pan Kantůrek Larou přesvědčit k fotografii s námi, což mi velmi pomohlo v navrácení se do tělocvičny na soutěž masek... mé ego totiž těžce neslo, že už na mě nikdo nepokřikuje "Very metal!". Ale protože vedle pana Kantůrka bych si jako Vyvyan přišla značně nepatřičně, najednou se mi má maska Adoráty docela zalíbila.:)
Protože jsem minulý rok byla nucena Trpaslicon úplně vypustit ze svého programu, nějak jsem na něj málem pozapomněla i letos (přiznávám se studem a ponížením ne nepodobným Krytenovým záchvatům výčitek) a jeho konání mi bylo připomenuto ve čtvrtek 8.března, rozhodnutí účastnit se tak patřilo mezi ty alkoholem podnícené a velmi spontánní...
Ovšem jak už to u takových podniků bývá, dopadlo to mnohem lépe, než kdybych se měsíc předem chystala s nějakou novou, epesně boží maskou.
Jelikož se můj starý dobrý kostým Vyvyana momentálně válí na dně jedné z mnoha krabic, do nichž jsem v rámci stěhování našlapala veškerý svůj majetek, musela jsem tedy v pátek ráno za spolupráce Lary tak trochu improvizovat. A jelikož Lara, která na Trpasliconu ještě nikdy nebyla (ano, i takoví lidé chodí mezi námi magory...), pronesla přání jít za pratchettovskou postavu, rozhodla jsem se nakonec pro Adorátu Srdénkovou ze Zaslané Pošty... i když jsem si nebyla jistá, jestli mě vůbec někdo pozná. Lara se rozhodla pro improvizaci na téma Lady Margolotta z Überwaldu, u níž jsme ani moc nedoufaly, že by ji někdo poznat mohl.xD
A tak jsme hned v pátek vyrazily v kostýmech, dokonce včas, abychom stihly zahájení. Což se nám vlastně vymstilo, protože zahájení se posunulo o hodinu dál a tak jsme se za dochvilnost ani nepochválily.
Zůstala jsem pak na Historii Trpasliconu a brzy mi bylo jasné, že si celý víkend protančím nejen na jehlových podpatcích (za něž Adorátu ještě trochu proklínám), ale i s trochou nostalgie. Každý fanda, který byl na Conu víc, než jednou, mi dá za pravdu, že když se vypráví historky o situacích a scénách, u nichž jste tehdá taky osobně byli, je to prostě dvakrát taková sranda.
Nějakou chvíli jsme se také poflakovali s Panem Pumpou (čirou náhodou bývalým žákem oné základní školy) po chodbách a pak se odebrali na místo svého odpočinku, protože jsme měli tajný plán účastnit se a vyhrát Mistrovství v zírání...
... což se nám ani napůl nepodařilo, protože jsme v sobotu zaspali.xD
Zatímco Lara s Panem Pumpou ustavičně netrpělivě odbíhali na jiné části programu, já, coby bývalý účastník zírací soutěže, jsem trpělivě a s patřičným vcítěním do letošních závodníků (Zápasníků? Jak je to u zírání, hm?) sledovala (a záludně tajně zírala v rámci tréninku na příští rok), fandila a samozřejmě i žasla nad neuvěřitelným 100minutovým soubojem letošních rekordmanů. Před slečnou vítězkou vážně tedy klobouk, kontaktní čočky i nasazovací bulvy dolů!
Když se tak zamyslím nad celým sobotním programem, jak jsem prokorzovala nejrůznější přednášky (a skončila podivně fascinovaná u Psychoville), zatímco moji dva kolegové zkoušeli své vědomosti v Soutěži ve sci-fi a fantasy hláškách a rozšiřovali si kulinářský rozhled o recepty Stařenky Oggové, musím říct, že se letos vážně povedl, i když mi tam přeci jen chybělo pár sitcomů, na jejichž přednášky bych se bývala moc těšila.
Dracoolčina talk show mě osobně bavila více, než večer s dabéry, odkud jsem uprchla přepudrovat si nos a dostávám se tak k soukromému megaúspěchu sobotního večera. U šaten se totiž nechal pan Kantůrek Larou přesvědčit k fotografii s námi, což mi velmi pomohlo v navrácení se do tělocvičny na soutěž masek... mé ego totiž těžce neslo, že už na mě nikdo nepokřikuje "Very metal!". Ale protože vedle pana Kantůrka bych si jako Vyvyan přišla značně nepatřičně, najednou se mi má maska Adoráty docela zalíbila.:)
To, že jsem následně nedokázala konkurovat perfektním maskám Hollyho, Krytena a oskafandrovaného slaviče Rimmerových smrtozenin se dalo celkem čekat a říct na to můžu vlastně jen tohle: Za rok se vrátí Vyvyan!XD
No a v neděli jsme se sotva stačili rozkoukat, nakoupit suvenýry (i když teda kuše mi fakt chyběla...) a už tu bylo oficiální zakončení desetinásobným Rimmerovým zasalutováním. A tak jsme zasalutovali, zamáčkli slzu dojetí a šli domů.
Díky všem organizátorům za skvělou akci, na kterou už se nějaký ten čas opravdu ráda vracím a teda docela by mě zajímalo, jestli to takhle půjde dalších deset let. xD
Děkujeme také.
OdpovědětVymazatKaždý rok Tě znovu a znovu nemohu poznat :)